Petr Klíma - Když můžu já, proč ne i ostatní

Domácího mistrovství se poprvé nezúčastnil Daniel Minster, který má za sebou už několik týdnů úspěšnou premiéru mezi profesionály. Jeho obvyklý soupeř z posledních let Petr Lindák si účast na soutěži znovu nenechal ujít a se čtyřmi starty v řadě se tak v počtu vystoupení na mistrovství republiky stal ve své kategorii rekordmanem.
Na soutěži přitom našel nového soupeře ve čtyřiadvacetiletém Petru Klímovi, který při svém prvním soutěžním startu vybojoval titul mistra republiky a nyní již své myšlenky směřuje k mistrovství Evropy, které se odehraje ve dnech 3. až 8. května ve španělské Santa Susanně. Kdo Petr Klíma je, jak se dostal k posilování a co mu kulturistika dává, se dočtete v našem následujícím rozhovoru, který vznikl v pondělí po závodech. Petrovi touto cestou ještě jednou děkujeme za odpovědi a přejeme mu, ať mu jeho start na mistrovství Evropy vyjde podle představ!

Petře, blahopřeji Vám k úspěšnému vystoupení na mistrovství České republiky. Jak jste si své první závody v kulturistice užil a jaká to byla zkušenost?

Zdravím všechny čtenáře Ronnie.cz a fanoušky kulturistiky. Děkuji, své první závody jsem si užil moc! Vůbec jsem nevěděl, co mě čeká a jak to vše bude probíhat, takže jsem byl hodně nervózní. Při pózování tréma a nervozita opadla a už jsem si to jen užíval, atmosféra byla úžasná. Zkušenost to pro mě byla velká a doufám, že ne poslední.

 
Petr Klíma při nanášení soutěžní barvy na mistrovství České republiky 2017 (foto: Lukáš Machala, Ronnie.cz)

Startem na soutěži v Lysé nad Labem jste se stal teprve třetím českým kulturistou - vozíčkářem v historii. Ačkoliv se v zahraničí najde několik závodníků, kteří jsou na vozík upoutání kvůli vrozenému hendikepu, platí, že většina kulturistů v této kategorii prodělala v minulosti nějaký úraz, což je i Váš případ. Pokud Vám nevadí o tom mluvit, přibližte, prosím, jak a kdy jste ke svým zraněním přišel.

Samozřejmě mi nevadí o tom mluvit, nejste první ani poslední, kdo se na to ptá. (úsměv) Nehoda se stala 16. srpna 2013 na motocyklu poblíž Kamenice na Vysočině, kde jsem narazil v zatáčce do stromu, do jabloně! (smích)
Z nehody si nic nepamatuji, probudil jsem se až po třech dnech z umělého spánku, kdy už jsem měl amputovanou pravou nohu. O druhou jsem přišel přesně na den o měsíc později kvůli špatnému prokrvení končetiny.

Kromě toho, že Vám lékaři museli postupně vzít obě dolní končetiny, je Vaše tělo samá jizva. Máte spočítáno, kolik operací jste v souvislosti s Vaší nehodou na motocyklu musel absolvovat?

Kolik operací jsem prodělal, opravdu spočítáno nemám, přibližně od desáté operace jsem přestal počítat. (smích)

Co Vás po úrazu přivedlo k tréninku v posilovně? Cvičil jste už před nehodou?

Cvičím nějakých 5 až 6 let, z toho asi 2 roky po úraze. Hned v nemocnici už jsem vymýšlel, jak budu cvičit. Nikdy mě nenapadlo, že bych přestal, že by to nešlo. Začátky byly těžké, dá se říct, že jsem se učil úplně od začátku znovu cvičit. Postupem času jsem si na to zvykl, nějaké cviky si přizpůsobil a bylo to.
 

Petr Klíma na mistrovství České republiky 2017 (foto: Lukáš Machala, Ronnie.cz)

Vím, že kromě kulturistiky se věnujete i jiným sportům. Jak těžké pro Vás bylo naučit se jezdit třeba na monoski anebo naučit se pohybovat v saních pro sledge hokej?

Monoski jsem popravdě zkoušel jednou. Nechci, aby to vyznělo namyšleně, nejsem žádný sportovní talent, ale sám jsem byl překvapený, že mi to hned od začátku šlo docela dobře. Nějakou třetí jízdu už jsem zvládal jezdit sám bez jakéhokoliv přidržení od instruktorů. Výstup z vleku už byl o něco horší. (smích) Sledge hokej je velmi náročný sport jak technicky, tak fyzicky. Ze začátku jsem se spíš zvedal z ledu, než se pohyboval ve sledgi na něm. S kluky jsem byl na pár reprezentačních soustředěních, ale hrát sledge hokej a nabírat svalovou hmotu nejde moc dohromady. Vybral jsem si kulturistiku, cvičení v posilovně je mi bližší.

Dokonce i na motorku jste se po úrazu už znovu posadil. Jaký to byl pocit a jak se Vám dařilo stroj ovládat?

Pocit to byl super. I po nehodě mám rád rychlé a silné stroje. Na čem jsem jel, byla kroska. Ovládání bylo složité. Jeli jsme ve dvou - já řídil a kamarád mi řadil rychlosti. Potom seskočil a já jsem kroužil po poli sám. (smích) Potom jsem k němu přijel a chytil mě. Těžko se to popisuje, video mám na svém facebookovem profilu. (úsměv)

Zpět do posilovny. Kdy jste si začal hrát s myšlenkou, že byste si mohl vyzkoušet závody v kulturistice?

Popravdě mě ani nenapadlo, že bych někdy závodil. Při tréninku s jedním kulturistou jsme se bavili o závodění a říkal, ať to zkusím. Pořád jsem si nebyl jistý, ale nakonec jsem se rozhoupal a skočil do přípravy...

 
Petr Klíma na mistrovství České republiky 2017 (foto: Lukáš Machala, Ronnie.cz)

Kolik kilogramů jste musel v dietě před soutěží shazovat? Máte přehled o tom, kolik jste vážil na vrcholu objemové fáze přípravy a kolik to bylo na soutěži?

Nevím, jestli se tomu dá říkat objemová fáze, měl jsem na sobě opravdu hodně tuku, což bylo nějakých 76 kg. Závodní váha bylo kolem 60 kg. Shodit 16 kg je hodně i na člověka, který je celý - s nohama. (smích)

Předpokládám, že i Vy se podobně jako Vaši kulturističtí kolegové z kategorie při některých cvicích potýkáte s potížemi s udržením rovnováhy. Jsou cviky, při kterých se musíte přivázat k lavičce?

Samozřejmě, rovnováha je asi největší problém. Připoutávám se k lavičce u hodně cviků. Téměř u všech. Jsem si jistější a můžu se soustředit na správné provedení cviků místo na udržení stability. Normální cvičenec používá nohy, my "vozmeni" máme pásek. (úsměv)

Kulturistika není jen o tréninku v posilovně a dietě, ale také o pózování. Jak jste se učil pózovat? Pomáhal Vám v tom někdo?

Pózovat jsem se víceméně učil sám podle fotek. Před mistrovstvím České republiky jsem požádal Lukáše Topinku z Jihlavy, aby se na mě podíval, a něco jsme doladili. Za to mu moc děkuji.

 

Petr Klíma a Petr Lindák na mistrovství České republiky 2017 (foto: Lukáš Machala, Ronnie.cz)

Startem na mistrovství republiky pro Vás kulturistická kariéra teprve začala a teď je před Vámi reprezentace České republiky na mistrovství Evropy. Jak se do Španělska těšíte a s jakým cílem k soutěži nastoupíte?

Do Španělska se těším moc! Mistrovství Evropy jsem neměl ani v plánu, až na pózování mi Lukáš řekl, ať si zjistím, jak je to s nominací. Tak jsem si to zjistil a překvapivě se nominoval. Mým cílem na mistrovství Evropy je ukázat se v co nejlepší formě.

Z průkopníka české kulturistiky vozíčkářů Daniela Minstera je dnes už profesionál. Pokud by se na Vás po mistrovství Evropy obrátil Nick Scott s nabídkou na přestup k profesionálům, zkusil byste to?

Popravdě jsem o tom nepřemýšlel. Stát se profíkem bych určitě chtěl, ale zpátky nohama na zem. Nemyslím si, že bych měl formu na to startovat mezi profíky. Všechno má svůj čas. Další věcí je finanční stránka. Cestovat a závodit v Americe je drahý koníček.

Sledujete profesionální scénu? Máte na ní své oblíbené závodníky, ať už v jakékoliv kategorii?

Profesionální scénu sleduji a oblíbených závodníků mám spoustu jak už u nás, tak i v zahraničí. Kdybych měl vyjmenovat všechny, je to opravdu dlouhý seznam.
 

Petr Klíma po boku Petra Lindáka v zákulisí mistrovství České republiky 2017 (foto: Lukáš Machala, Ronnie.cz)

Co Vám kulturistika prozatím dala a co Vás na ní baví? Proč by další sportovci, kteří se potýkají s podobným hendikepem jako Vy, neměli váhat a měli by si ji vyzkoušet?

Kulturistika mi dala smysl života a určitou disciplínu. Na kulturistice mě baví všechno, ať už je to trénink, nebo překonávání sebe sama. S kulturistikou jsem začal, abych ukázal, že všechno jde, když se chce, a motivoval lidi, aby dělali něco pro svoje zdraví. Když můžu já, proč ne i ostatní!
Když se zaměřím na lidi na vozíku, nemusí hned dělat kulturistiku, ale rozhodně by se neměli bát jet do posilovny a cvičit, případně se obrátit na nějakého trenéra, který jim pomůže. Získají tím určitou samostatnost a soběstačnost. Hlavně to dělají pro sebe, pro nikoho jiného.

Komu byste chtěl touto cestou poděkovat za pomoc a podporu v přípravě na Vaše první dvě kulturistické soutěže?

V první řadě bych chtěl poděkovat za podporu své rodině a přítelkyni, někdy to se mnou mají opravdu těžké, hlavně v dietě. (smích) Dále svému trenérovi, taky Danu Minsterovi za dobré rady a všem, kteří mi fandí. A v neposlední řadě také Ronnie.cz za rozhovor, děkuji!

                       
ZDROJ:   kulturistika.ronnie.cz
Foto:
Tino Kuskunis, Ronnie.cz